Sborová dovolená 2018

Po dlouhých devíti letech jsme letos opět vyrazili na sborovou dovolenou. V počtu čtyř účastníků jsme v pondělí 9. 7. 2017 vyjeli po 16. hodině z Vítězného náměstí v Praze – Dejvicích do Okoře. Cesta autobusem trvala necelou hodinku. Z Okoře jsem šli pak pěšky zhruba jeden kilometr, než jsme dorazili na mlýn, který se měl stát naší základnou pro příští dny. Mlýn obývá nehierarchická komunita, založená naším dobrým známým katolíkem Alexandrem Sandy Budkou. Seznámili jsme se krátce s obyvateli mlýna a také s četnou rodinkou zdejších koček, kocourů a koťátek. Měli jsem bydlet ve velkém indiánském stanu zvaném týpí. Ve stanu byl však velký nepořádek po předchozích obyvatelích a tak jsme si raději našli nové bydlení v komunitní klubovně. Tam se nám tolik zalíbilo, že jsem tam spali po celou dobu sborové dovolené.

V úterý 10. 7. 2018 jsme vyrazili pěšky do nedalekých Čičovic, kde jsem si z venku prohlédli místní kapli. Jelikož jsme měli ještě dost času a sil vydali jsme se z Čičovic do nedalekých Tuchoměřic. Tam jsme se podívali do místního kláštera. Sestra vikářka a bratr kurátor si zavzpomínali na svůj pobyt v tomto klášteře před 16 léty, a to v rámci týdne pro páry zvaného Kána, organizovaného zdejší katolickou komunitou s ekumenickým zaměřím Chemin Neuf (francouzsky Nová cesta). Díky pochopení jedné členky komunity jsme si mohli prohlédnout i klášterní kostel a dostavili vodu k napití. Poté jsme vyrazili pro posílení do místního obchůdku a do místní restaurace. Po občerstvení jsme pak autobusem se vrátili do Okoře a z Okoře pěšky na mlýn.

Ve středu 11. 7. 2018 jsme se krásnou přírodou vydali do Budče. Zde se nachází zbytky starého hradiště, tradicí spojovaného s památkou na knížete Václava. Jedenáct století starý kostel sv. Petra a Pavla na Budči je v jádru nejstarší stojící budovou v Česku. Od roku 1958 je areál chráněn jako kulturní památka a od roku 1962 též jako národní kulturní památka. Podle Svatováclavské legendy se zde mladý kníže Václav učil žaltář. Z Budče jsme sešli do Zákolan, rodné vesnice našeho druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého. Zápotocký má zde pomník a památné místo v místní restauraci, kterou jsme také navštívili. Po návštěvě místního obchodu a místní restaurace jsme se autobusem vrátili do Okoře a pak pěšky na mlýn.

To však pro tento den nebylo vše. K večeru jsem se vydali do kilometr vzdálené vesničky Noutonice. Poseděli jsme u místního vietnamského obchůdku a pak jsme se šli podívat na místní kostel svatého Jana Křtitele. U kostela se nachází místní hřbitov, který jsme také navštívili. Smutek v nás vyvolal hrob sedmiletého chlapce, který nedávno zahynul při tragické autonehodě. Zaujaly nás také sochy na hrobě místního včelaře. Po návštěvě hřbitova jsme se vrátili na mlýn.

Ve čtvrtek 12. 7. 2017 dorazila z Prahy na mlýn sestra Blanka. Spolu jsem se vydali na hrad Okoř. Ten den poprchávalo a tak jsme se báli, zda nás na hrad pustí. Naštěstí nás tam pustili a to s papírovým průvodcem. Zříceniny hradu jsou impozantní, ale nejvíce na zaujaly zbytky hradní gotické kaple. Bratra kurátora pak zaujalo, že po třicetileté válce se hrad dostal do rukou jezuitů. Rakouský císař Josef II však většinu katolický řádů v zemi zakázal a tak jezuité museli hrad opustit. Hrad pak pustnul, a to až do dvacátého století, kdy se začalo s jeho částečnou opravou, která trvá dodnes.

Po návštěvě hradu jsme se posílili v blízké restauraci. Poté jsme se i s Blankou vrátili na mlýn. Blanka se tak seznámila se stálými obyvateli mlýna a zejména s kočičí rodinkou. Večer Blanka odjela do Prahy. My však jsme ještě přenocovali na mlýně. Spolu s komunitou jsme se podívali na film Forrest Gump, který takřka comicsovou formou na osudech hlavního hrdiny představil třicet let poválečných dějin Spojených států amerických. Film nás velmi oslovil a místy i dojal.

V pátek 13. 7. 2018 jsme jsme nikam nevyrazili. Celé dopoledne jsme se prospali, pak jsme se sbalili a vyrazili na autobus. Tentokrát jsme nejeli z Okoře, ale vydali jsme se do Noutonic. Odpočinuli jsme si u místního obchůdku a pak došli na autobusovou zastávku. Již tam stal autobus a my jsme s ním odjeli do Prahy. Metrem jsme pak dorazili domů. Letošní dovolená se nám velmi líbila a tak se již těšíme na příští rok. Doufáme však, že Pán příště „vypudí“ na sborovou dovolenou více členů našeho sboru.

                                                                      Stanislav Heczko

                                                                          kurátor sboru

Jára v potoce Kaple Most Okoř kaple Okoř na web Zapotocký

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.